25.00 Kč. Sdílet: Očekávaný výstup: užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves. žák od učitele obdrží sadu k řešení určování mluvnických kategorií u podstatných jmen, ve které je pracovní list se zadanými větami jednoduchými a rozstříhané kartičky, které Testy na větné členy určete větný člen u zvýrazněného slova. Větné členy jsou nejmenší větnou jednotkou. Obvykle se s nimi dá ve větě posouvat. Větným členem je každé plnovýznamové slovo ve větě. Větný člen může být rozvíjen i dalšími větnými členy. Ve 2. osobě čísla jednotného se u zvratných sloves připojuje ke zvratnému zájmenu -s. Např.: hrál by sis, učil by ses. Slovesné tvary bych, bys, bychom apod. bývají často spojeny se spojkou v jedno slovo. Např.: kdybych přišel, abys nekřičel, kdybychom běželi, abyste dělali. Slovesné třídy. V češtině rozdělujeme slovesa do pěti slovesných tříd. Jejich pojmenování je jednoduché, říká se jim totiž první, druhá, třetí, čtvrtá a pátá. Na druhou stranu mnoha uživatelům češtiny dělá problémy zapamatovat si, která třída je která, respektive do které třídy patří které vzory Vždy záleží na tom, co daná věta vyjadřuje, ne pouze na její podobě. Závěr. U sloves rozlišujeme dva rody: činný a trpný. Základní rozdíl je v tom, že u činného rodu se podmět shoduje s konatele děje (s tím, kdo je aktivní), zatímco u trpného rodu je konatelem děje někdo jiný než podmět, podmět je dějem pouze Ptáme se na něj: Co dělá podmět? Na stromě rostou jablka. Co dělají jablka? Rostou. Rozvíjející větné členy. Jsou vždy závislé na jiném členu věty. Řadí se mezi ně: přívlastek, předmět, příslověčné určení a doplněk. Přívlastek blíže určuje podstatné jméno. Ptáme se na něj: Jaký? Který? Čí? Z1xA. Podmiňovací způsob minulý. Jakoby a jako by. Složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu se skládá z kondicionálového tvaru pomocného slovesa být a příčestí činného. Podle časového příznaku rozlišujeme dva typy kondicionálu –⁠⁠ podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý. Imperativ. Možná hledáte: Kategorický imperativ (filosofie). Rozkazovací způsob či imperativ (z latinského imperativus) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje příkaz, požadavek či zákaz. V mnoha případech může znít použití rozkazovacího způsobu hrubě a nezdvořile. Rozkaz proto bývá mnohdy opisován zdvořilejší Předmět (mluvnice) Předmět (mluvnice) Předmět neboli objekt je rozvíjející větný člen závisející na rozvíjeném slovesu nebo přídavném jménu, s nimiž tvoří syntagma ( skladební dvojici ). Vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, kterých se slovesný děj týká, na co přechází, co jím vzniká. V pasivních větách 1) přípona - učitelka a) telka b) itelk c) itelka 2) koncovka - učitelka a) a b) ka c) nemá koncovku 3) koncovka - zahradníkovi a) hrad b) ník c) ovi 4) přípona - letuška a) let b) ušk c) ka 5) kořen - výstavba a) vý b) stav c) ba 6) předpona - předměstí a) před b) měst c) í 7) koncovka - hradby a) hrad b) by c) y 8) koncovka - letadlo a) dlo b) o c) adlo 9) koncovka Slovesný rod. Slovesný rod ( lat. genus verbi) neboli diateze je mluvnická kategorie sloves. Slovesný rod je v různých jazycích obvykle dvojí, a to činný (aktivum) a trpný (pasivum). Zatímco aktivum vyjadřuje děj, který podmět aktivně vykonává, pasivum vyjadřuje děj, kterým podmět trpí (tj. který je vykonáván „na

co se určuje u sloves